Úvod > Aktuality > Vzpomínka na Ladislava Krova

Vzpomínka na Ladislava Krova

V pátek má pohřeb Láďa Krov. Když se 1. listopadu předminulého roku u něj náhle projevil první příznak nemoci, nikdo netušil, jak vážné to bude. Ještě v průběhu téměř celého loňského roku žil nadějí, že se vrátí zpátky do práce. Naposledy jsem se s ním viděl na začátku letošního roku. V té době už bylo bolestně zřejmé, že svůj boj s nemocí prohrává a že je vážnou otázkou, zda se dožije svých dvaapadesátých narozenin. Nedožil. Chybělo čtrnáct dnů…

Láďa se v havlíčkobrodské tiskárně nejen vyučil tiskařem, ale strávil v ní ve dvou etapách víc než dvacet let. K přednostem, které ho jako člověka charakterizovaly, patřila ochota pracovat na pozici, kde to tiskárna právě potřebovala. Začínal jako tiskař ofsetu a postupně prošel pozicemi mistra ofsetové strojovny, technologa a naposledy mistra přípravy ofsetu. Své profesi Láďa skutečně dobře rozuměl, to bylo zřejmé. Pro spřízněné nakladatele organizoval na vlastní pěst odborná školení, která se tiskárně vracela v podobě kvalitních výrobních podkladů od našich zákazníků.

Měl jsem ho rád. Byl kamarádský a rovný. Trochu samorost. Každý máme nějaké komplikovanější povahové rysy. Z jeho svérázného stylu jednání někteří kolegové občas rostli, k jeho problematickým vlastnostem ale určitě nepatřila záludnost nebo malorysost. Často jde ostatně jen o jiný úhel pohledu. Co křehčí povaha vnímá jako cholerický výbuch, jiný považuje za správný zápal pro věc. Vídali jsme se i mimo tiskárnu, většinou na koncertech. Myslím, že na žádný hudební nástroj nehrál, ale hudbu měl rád. Kapely a hudební provoz sledoval. Dobrodružství měl v genech. Před pár lety mi nadšeně vyprávěl o pražském koncertu kapely QUEEN s Adamem Lambertem. Na osmačtyřicet hodin se stal bedňákem světové kapely a to mu umožnilo nejen zažít úžasný koncert, vydělat nějaký peníz, ale také se v zákulisí potkat se sirem Brianem Mayem, fenomenálním kytaristou, který i v osobním kontaktu „zanechal jen ten nejlepší dojem“.

Láďa má nehynoucí zásluhu o brodský hokej. Ne jako hráč nebo bafuňář, ale jako jeho dokumentarista. V roce 2019 vyšla kniha s názvem Z Havlíčkova Brodu kousek do světa. „Přestože Havlíčkův Brod hrál nejlepší soutěž jen jednou, má napříč svou dosavadní historií celkem jednašedesát českých mistrů,“ spočítal… Láďa Krov. Knihu s texty sportovního novináře Richarda Wagnera graficky upravil a vydal vlastním nákladem před pěti lety. Vydání knihy předcházely stovky hodin mravenčí práce při získávání podkladů pro stostránkovou knihu. Na knihu byl právem pyšný. Je dojemné číst v tiráži „V roce 2019 vydal Ladislav Krov jako svoji 1. publikaci“. Vím, že vážně uvažoval o další knize podobně regionálního charakteru, ale osud mu ji nedopřál. Kniha, která dokazuje, že „nezáleží na tom, odkud pocházíte, důležitá je jen vaše píle a to, jaké úsilí na cestě k vrcholu vynaložíte,“ tak zůstane nezpochybnitelným opusem magnem jeho díla.

Kromě velké vášně pro hokej projevoval velký zájem i o další sporty. Jak připomíná náš společný kolega Luboš Rauer, Láďa „uměl velmi živě diskutovat o tenisu a biatlonu, a to nemluvím o cyklistice. Nejvíc rozuměl cyklokrosu. Těch závodů, co se svým foťákem na krku absolvoval jako nadšený fotoreportér, se nedá ani počítat! Čest Tvojí památce VELKEJ KAMARÁDE!“

Symbolicky tři dny před Láďovou smrtí jsme dokončili výrobu knižního diáře pro rok 2025. Zadní obálce dominuje památná společná fotka „orchestru“ zaměstnanců Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. na tiskovém stroj CD 102-5+LX, která vznikla ve středu 24. srpna 2022. Mezi padesátkou kolegů, kteří pracovali tehdy v ranní směně, nechybí Láďa Krov. Je v samém středu naší skupiny, v dobré náladě, usmívá se. Fotka vznikla tři měsíce před prvními příznaky vážné nemoci. Ať je mu země lehká. 🙏

Nevíme dne ani hodiny. Nezdržujme se věcmi, které za to v životě nestojí.

„Memento mori.“ (Pamatuj na smrt)

Zpět na přehled